maják OK0EW, část III

Tak jsem zase chvilku pracoval na majáku a testoval ho.

První testy majáku v pracovně na stole vypadali dobře. Podotýkám vypadali, protože jakmile jsem zavřel plechovou bednu, stačila chvíle a vnitřek bedny se ohřál natolik, že se rozpadl fázový závěs. Nezbývalo tedy, než maják provozovat nezavřený.

Vzal jsem ho sebou na závody a během MW contestu jsem ho měl na střeše karavanu otevřený. Bylo pěkně, takže to tolik nevadilo. Bylo ale zapotřebí se mu po závodě opět věnovat a změnit vnitřní uspořádání.

Poradil Pavel OK1AIY. Týkalo se to hlavně rubidiového normálu. Ten se ohřál uvnitř rozvaděčové bedny natolik, že produkované teplo se přeneslo na krabičku z pocínovaného plechu, ve které je vlastní fázový závěs a byl namontován právě nad rubidiem a toto teplo rozpadlo fázový závěs.

Pavel mne upozornil na skutečnost, že i tento rubidiový normál potřebuje svoji teplotní stabilizaci a stejně jako OCXO by měl být uzavřen do tepelně izolačního materiálu. Takže jsem koupil plastovou rozvaděčovou krabici, namontoval ji na bok rozvaděče a rubidium jsem tam přemístil. Obložil jsem ho polystyrenem, protáhnul a zaizoloval kabely skrz rozvaděč a zkusil jak to funguje.

Bohužel to fungovalo jen o chvíli déle, než se fázový závěs znovu rozpadl teplem. Tak jsem pátral dále a zjistil jsem, že vnitřní stabilizátor na desce fázového závěsu, které stabilizuje 12V se po čase zahřeje natolik, že produkované teplo v uzavřené krabičce z pocínovaného plechu opět rozpadne fázový závěs. Stačilo ale nedat víko na krabičku a teplo se tak mohlo rozprostřít do prostoru rozvaděče. Mohl jsem zavřít už i skříň rozvaděče a na stole za teploty 25° se maják choval rozumně, nikam se kmitočet nestěhoval, závěs nevypadával.

na obrázku je vidět i průchodkový kondenzátor, na který mám vyvedené měření napětí na smyčce, která ladí varikap

změna uspořádání uvnitř rozvaděčové bedny, pohled směrem od zdrojů (spodní část)

celkový pohled na otevřený rozvaděč majáku

Takže jsem maják vzal na další závod a tím byl polní den. Opět jsem ho postavil na střechu karavanu a čekal na odezvy. Tentokrát jsem ale směroval maximnum vyzařovacího digramu směr západ/východ, aby i Pavel OK1VEI mohl na Čerchově maják poslechout. Sice to bylo asi zbytečné, protože na 70km a na přímou viditelnost by ho slyšel snad i na vlnovod, ale chtěl jsem něco vyzkoušet.

No a to se podařilo. I přesto, že byl maják na Luďka OK7RB v JO60RB prakticky bokem, čili v minimu vyzařovací 8 a počasí o polním dnu víme jak hrozné bylo, hlásil mi Luděk, že maják hraje stabilně 559 a sedí stále na stejném kmitočtu a to po celý závod. Skutečnost, že voda prakticky stála všude, útlum po trase 70km byl hodně velký a navíc to má Luděk skrz kopec se stromy jen umocňuje skutečnost, že ten maják prostě i se 100mW hraje "jako kráva". Což mne nesmírně potěšilo.

Takže další snažení bude spočívat v tom, že musím poněkud snížit napájecí napětí pro fázový závěs, aby se stabilizátor nehřál tolik. Navíc ho vyndám ven z krabičky a nahradím ho kovovým typem a ten přišroubuji na vnitřní hliníkovou plotnu, na které se pak montují všechny komponenty. Tím bych mohl odstranit teplo z vnitřku krabičky a tu případně opět uzavřít víčkem.

Ten boj s teplem a chlazením je jako boj s větrnými mlýny, stále dokola. Odladit maják prostě není tak jednoduché, jak jsem si představoval. Už měl být dávno namontován na místě svého působiště, nicméně problémy a starosti se stabilitou se lépe řeší v pracovně, než na kopci vzdáleném pár set km od místa mého bydliště. Takže udělám další úpravy a do UHFka bude už maják nahoře a vysílat.

3RM