OK0EW potřetí a již funkční aneb jak ujet 670km za jeden den

UHF 2011 se kvapem blíží a tak nastal čas upravený maják konečně umístit na své místo a to na QTH OL4A v Krušných horách v JO60RN.

Naplánoval jsem si toho na ten den docela dost a to jsem ještě netušil, že těch událostí bude víc, ale popořadě.

Vyrazil jsem po 9té hodině ráno směr Vejprty, kde jsem vyzvedával Jirku OK1DCI, který mi zároveň připravil pár "tlustých" koaxiálních kabelů na K3NA stubs filtry a protože Jirka projevil zájem se se mnou svézt a přiložit ruku k dílu, byl jsem jedině rád. Měl jsem spolujezdce a pomocnou ruku.

Luděk OK7RB už mezitím jel směr Lesná a volal, kde že se to flákáme, že už tam je a čeká.

Vyjeli jsme tedy směr Chomutov, kde jsme se stavěli u Karla OK1JKT, který nám dělal "lodivoda" a společně vyrazili konečně směr JO60RN. Bylo vidět, že Karel tu cestu má zmáknutou, protože jsem měl co dělat, abych se ho udržel.

Dorazili jsme nahoru, vytáhli nářadí, maják a hurá ke stožáru.

Tam někde nahoře to bude.

Takže jsem jak veverka vylezl nahoru, Luděk OK7RB vzal metr a začal měřit kabel pro přivedení napájení.

Jakmile ho naměřil, skočil s Karlem OK1JKT do auta a hurá směr Chomutov. Přijeli vcelku rychle, do hodinky byli zpět.

Mezitím mi pomohl Jirka OK1DCI. Dole pod stožárem vázal na lano všechno co mělo přijít nahoru.

Hlad byl ale silnější a tak jsme vyrazili se posilnit. Menu bylo skvělé a chutnalo nám všem. Náležitě posilněni a s dobrou náladou jsme vyrazili zpět na OL4A.

Takže montážní četa 3RM a 7RB nahoru a hurá do práce.

Je pravda, že měl Luděk zpočátku problémy ustát houpající se stožár a navíc, když jsem mu zlomyslně stožár rozkýval, tak po odečtení sprostých slov vlastně neřekl nic. Ale ustál to a natáhnul přívodní kabel až do maringotky.

Připojit bednu s majákem bylo dílem okamžiku a za chvíli se už chytnul závěs. Jen jsem zkontroloval napětí ve zpětnovazební smyčce a maják byl QRV.

Po půl hodině jsem tam vylezl znovu, udělal kontrolu ještě jednou a bednu zamknul. Bylo hotovo.

Dokonce i Jirka DCI se vyšplhal nahoru a zapózoval u majáku.

Zkoušel jsem telefonovat na všechny strany s žádostí o poslech majáku, ale nikdo nebyl QRV. Nezbývalo než věřit měřícím přístrojům a kvalitě provedení.

Konečně tedy hotovo a maják může sloužit. Ale že jsem se s ním vyvztekal. Proto smekám před každým kdo měl tu odvahu pro amatéry něco dobrého udělat a navíc ještě zadarmo. Když si sečtu, kolik hodin času, kolik peněz a nervů to stálo, točí se mi hlava. Takže buďme rádi za každý maják, který někde na kmitočtu sedí a vysílá. Co na tom, že občas ujede teplem, hlavně že tam je.

Musím poděkovat všem "třem králům" za jejich pomoc. Bez nich by to taky nešlo.

No a mohlo se vyrazit dolů do údolí.

Vyrazil jsem znovu směr Vejprty, ale trochu jinudy. Jirka DCI mě vzal přes Horu Svatého Šebestiána, odkud vysílají OK1KIR. Krásný kopeček.

Pak následovala návštěva OK5W, kteří jsou po cestě. Jak je to krásné, když člověk jezdí po horách a míjí jedno QTH za druhým.

Po prohlídce místa činu a pár nezbytných fotkách jsme vyrazli dál. Musel jsem ale znovu zastavit, protože to co vyrostlo poblíž QTH OK5W je nářez.

Ostatně posuďte sami.

A že jich tam je. Co to dělá na KV lze jen těžko tušit. Ale k tomu by asi řekl své Karel OK1CF. Až ho uvidím, poptám se.

Takže jedeme dál a za chvíli si už dávám kafe u Jirky DCI ve Vejprtech.

No ale to ještě netuším, že místo cesty domů se budu otáčet a pojedu zpátky a ještě o kus dál a aby to nebylo málo, ještě mám zajížďku do Karlových Varů.

Můj původní záměr jet k Michalovi OK1VM rovnou z Lesné vzal za své v okamžiku, kdy jsem vezl Jirku DCI zpět do Vejprt. Nicméně jsem musel vyzvednout pro mne a pro Láďu OK1USW dva woblery ruské výroby. Takže nic malého. Celkem čtyři bedny.

Takže k Michalovi jsem chtěl vyrazit z Vejprt, ale do toho se zamotal Jirka OK7RA. Jirka měl pro Jirku šumovou diodu a zase Jirka 7RA měl pro Michala 1VM optiku pro laserový spoj. Budou si na sebe svítit.

Takže do Karlových Varů pro Jirku 7RA, cestou přes jeho kancelář vyzvednout optiku a hurá směr Ústí nad Labem.

No a protože už bylo hodně pozdě, přišel opět hlad.

To jsme ale netušili co pro nás přichystala Michalova manželka. Hotové obžerství. Masíčko jedna báseň, zeleninka a brambory. Navrch kafe a štrůdl. No to byl nářez.

S Michalem jsme pokecali, vyzvedli a naložili bedny a hurá přes Karlovy Vary domů. Dorazil jsem lehle po půl třeti totálně vyřízený a po odjetých 670km, ale s materiálem v kufru a na zadních sedačkách a s namontovaným a zprovozněným majákem OK0EW.

Tak ať slouží.

No a protože článek vzniká po delší době,protože jsem se k tomu dřív nedostal, tak už jsou i první výsledky.

Luděk OK7RB celý nedočkavý vyrazil do JO60SA, postavil stativ a hurá poslechnout maják. No a světe div se, maják tam byl. Seděl si to na svých 915ti a dával OK0EW JO60RN. A i když to měl přes kopec, respektive přes horizont, tak na těch 50km tam byl maják 599 plus. Co víc si přát.

Další poslechy na sebe nedali dlouho čekat. Trojice OK7RB, OK7RA, OK1ZVP se vypravila na Klínovec do JO60LJ a hurá na srovnávání zařízení a poslech majáku. Maják i tady byl tam, kde měl být. Slyšeno na všech třech zařízeních. Co na tom, že Jirka OK7RA byl z porovnání značně rozčarován, ale v důsledku ho to donutilo transvertor rozebrat, opravit a podle posledních info co mám, se mu podařilo najít závadu a už mu to zase poslouchá jak má.

Takže majá byl poslechnut už třemi stanicemi. Síla signálu jak se říká "jako noha" a jeho odrazy bylo možné nasměrovat všude možně. Takže i těch 100mW do slotu stačí a maják doufám bude sloužit a vyvolá nejeden úsměv na rtu co nejpočetnější komunitě mikrovlnných šílenců.

všechno

3RM